Slavonie je úrodná oblast rozkládající se od řeky Ilova, přes údolí tvořená řekami Sáva a Dráva, až po maďarskou hranici na východě. Jelikož se jedná o rovinatý terén a velice úrodnou půdu, je tato oblast využívána převážně pro zemědělské účely. Místní říkají, že nejvyšším kopcem Slavonie je hlávka zelí. Kromě zemědělství je Slavonie pro Chorvatsko také důležitou zásobárnou ropy a plynu.

Dokud poslední občanská válka nezničila ekonomiku, byla tato oblast velice prosperující zemí. Rovněž města velice utrpěla tvrdými boji se srbskou armádou. Jejich dosavadní nádherná architektura s překrásnými barokními budovami a zámky byla nevratně poničena. Válka vyhnala i desítky tisíc obyvatel, kteří předtím tvořili ze Slavonie etnicky různorodou zemi, neboť v průběhu minulých let zde hledalo obživu mnoho lidí z celé Evropy, které vyháněla hospodářská krize z jejich mateřských zemí. Většinou se uchytili ve Slavonii jako zemědělci, ale i v řemeslné oblasti.

I dávná historie pamatuje v této oblasti různé přesuny obyvatel. V 7. st. byla osídlena slovanskými kmeny, aby po dobytí Turky v 16. st. museli uprchnout katoličtí usedlíci a nastal masový příliv srbským pravoslavných osadníků, kteří byli Turky lépe přijímáni. Turci nakonec v r. 1699 přenechali toto území Rakousku a Habsburkové tuto část země přeměnili na válečnou oblast. Muslimské obyvatelstvo uprchlo, ale přicházelo stále více Srbů a dalších národností. Většina země pak byla prodána německé a maďarské aristokracii, která vystavěla kolem Osijeku, Vukovaru a dalších měst veliká barokní a klasická sídla. Poslední velký pohyb obyvatelstva nastal při poslední válce, kdy byla země pleněna Srby. Po válce se vysídlení Srbové a Chorvaté vraceli do svých zruinovaných domovů a začali s postupnou obnovou měst a vesnic. Největším problémem byl nedostatek místa, proto se nejprve začalo s bytovou výstavbou.