Jaderské moře omývá z jedné strany břehy Apeninského poloostrova a z druhé poloostrova Balkánského. Jeho údajná délka je 783 km a průměrná šíře je 177 km. Plocha tvoří zhruba jednu pětinu Středozemního moře, jehož je součástí. Zatím se nepodařilo přesně změřit jeho největší hloubku, ale podle posledních měření je to asi necelých 1 600 m.
Chorvatské pobřeží je velmi členité a je to vlastně klesající část horské soustavy, z níž po zatopení vyčnívají nejvyšší části, které nyní tvoří krásné chorvatské ostrovy. Pozůstatkem původní krajiny jsou i mnohé krasové jeskyně jak na pevnině, tak na mořském dně.
Chorvatské moře má některé zvláštnosti. Například přílivová vlna se pohybuje proti směru hodinových ručiček a rozdíl mezi přílivem a odlivem se liší na různých místech jen velice nepatrně a mění se podle postavení měsíce. Jeho střídání nastává při úplňku a novoluní každých šest hodin.
Většinu turistů zajímá teplota vody. Jednotlivá moře se podle teploty dělí na moře chladná a teplá. Jadran patří k té druhé kategorii. Uprostřed léta je teplé při hladině 23 – 27 stupňů C. Nejteplejší bývá v srpnu a svou vysokou teplotu si udržuje až někdy do října. Naopak nejchladnější jsou vody Jadranu v únoru.
Slanost moře se mění v závislosti na odpařování vody, na množství přítoků sladké vody z řek, ale i na podmořských sladkovodních pramenech. To je příčinou, že z 38 % slanosti může salinita poklesnout někde až na dvě procenta.
Slanost, teplota, hloubka, podnebí a další faktory mají bezprostřední vliv na barvu vody. Jadran je chudý na plankton, takže má pověstnou modrou (po Chorvatsku plavou) barvu. Vysoký obsah soli je důvodem průzračnosti vod Jadranu. V porovnání třeba Balt se svou typickou nazelenalou barvou obsahuje sůl ve výši 7-8 promile.
Jinou zvláštností chorvatského Jadranu jsou sladkovodní podmořské prameny, které jsou typickým krasovým jevem. Pramení v blízkosti pobřeží v hloubce kolem 25 m pod hladinou moře. V jejich blízkosti je mořská voda přirozeně mnohem chladnější. Nejrozšířenější je tento jev hlavně v zimě, a to u západního pobřeží Istrie, v Kvarnerském zálivu nebo na jihu v Kotorské boce. Raritou jsou slané prameny, které se objevují na některých místech na pobřeží, kde se mísí slaná a sladká voda, jako je tomu třeba na Korčule nebo Pelješacu.
