Klapský zpěv je tradičním vícehlasým vokálem, který není doprovázen žádnými hudebními nástroji. Začal se formovat v polovině devatenáctého století na pevnině, i na ostrovech hlavně v Dalmácii, a to v lidových vrstvách společnosti.

Na formování klapských písní měl vliv západní obřadní zpěv – gregoriánský chorál, církevní lidový zpěv, i zpěvy z chorvatského vnitrozemí – především staroměstské písně. Utváření skupin, takzvaných klap je charakterizováno spontánností a láskou členů klapy ke zpěvu.

Formy

Nejčastější formou jsou trojhlasé a čtyřhlasé harmonické zpěvy, kdy se původně zpívalo bez sbormistra. Klapa je skupina tvořena pěti až osmi spřátelenými osobami. Jejich texty jsou převážně milostné a pohybují se na široké škále – od veselých, humorných až k přehnaně smutným.

Existují tři modely klapské písně:

• tradiční (lidová)
• festivalová
• moderní

S lidovou se lze ještě setkat v menších dalmatských osadách, převážně při spontánním projevu (při rybolovu, na různých místech s dobrou akustikou). U festivalového modelu se setkáme oproti zvykům s hudebním doprovodem. Moderní model má komerční charakter, je rozšířen po celém Chorvatsku.

Festival dalmatských klap v Omiši

Byl založen v roce 1967 a zasadil se o popularitu klapských zpěvů. Dodnes je festival institucí podporující tento druh zpěvů. Novým fenoménem se v devadesátých letech staly ženské vokální skupiny. Uplatňují se i na omišském festivalu. Existují i klapy smíšené a dětské.

V současné době je na území Chorvatska něco okolo čtyř seti klap, tyto pak pěstují původní písně. Ostatní skupiny provozují komerční zpěv, který s klapskou písní nemá bohužel nic společného. Pořádají velké koncerty, jejichž součástí je široký instrumentální doprovod.  O popularizaci se dnes kromě festivalu v Omiši stará řada různých přehlídek klap, například v Trogiru, Splitu, Senju a dalších. Pokud se vám při návštěvě Chorvatska zadaří na podobný koncert narazit, určitě na něj zajděte, jedná se totiž o opravdu zajímavé kulturní bohatství, které mohou Chorvaté nabídnout.