Nejdále od pobřeží, a také nejhůře dostupný, je z velkých chorvatských ostrovů 47 km² velké Lastovo. Tento ostrov je prakticky neznámý, po staletí patřil Dubrovníku, ale v letech 1921-45 mu vládli Italové, kteří mu říkali Ladesta.

Když pak připadl Jugoslávii, okamžitě se stal „vojenským pásmem“. Turisté sem mohli vstoupit až v r. 1991, po skončení studené války, v níž i Jugoslávie hrála svou poněkud komplikovanou úlohu. Od r. 2006 má statut přírodního parku.

Přijedeme-li sem lodí, vystoupíme na břeh ve vesnici Ubli. Archeologické nálezy dokládají existenci vsi i s kostelíkem už v byzantské éře, ale teprve po 10 km dlouhé jízdě autem či autobusem se dostaneme do největšího sídla, které se jmenuje rovněž Lastovo. Proslulo například pěstováním vínné révy (odrůda Plavac). Najdeme tu několik kostelů z 15. – 16. století, trosky někdejšího hradu, a také domy se zvláštními komíny, které jsou i v městském znaku. Tento ostrov, včetně četných okolních ostrůvků, může být tipem pro ty, kteří touží po naprostém klidu.

O hodně blíže Dubrovníku se nachází drobný ostrůvek Lokrum. Z Dubrovníku je to sem necelý jeden kilometr a nad mořskou hladinu se vypíná pouze do výšky 89 m. Dostat se sem dá velice jednoduše lodí z dubrovnického přístavu Portoč, odkud to sem trvá sotva 15 minut.

Již v r. 1023 tu byl založen benediktinský klášter, zničený tragickým zemětřesením dne 6. dubna 1667. Byl sice obnoven, ale stejně odtud mniši na sklonku 18. století odešli. Ostrov pak opakovaně měnil majitele. Nejslavnějším z nich byl arcivévoda Ferdinand Maxmilián, mladší bratr císaře Františka Josefa I. (a jako „císař“ mexický popravený v Querétaru v r. 1867). Ten nechal Lokrum z významné části přeměnit na botanickou zahradu, v níž lze například vidět pěknou kolekci blahovičníků (eukalyptů) původem z Austrálie. Bílý kříž na pobřeží upomíná na výbuch munice na rakouské válečné lodi Triton v r. 1859. Turistickou atrakcí je slané jezero hluboké 10 m, kterému se tady odjakživa říká Mrtvé moře.