Ostrov Blitvenica v Šibenickém soustroví patří k těm, které tvoří ostrovní hranici na jihozápadní straně chorvatských ostrovů, od něj je totiž na jihozápad pouze volná vodní pláň, tedy myšleno až ke břehům Itálie. Tam je to pouhých 152 kilometrů, a to oblasti pobřeží u Porto San Giorgio. Jinak ke kontinentálnímu pobřeží je to odsud 18 km severovýchodně k poloostrůvku mezi Ivinjem a Tribunjem.
Do Vodic to je 22 km, do Šibeniku 28 km, 250 km severně do Záhřebu hlavního města Chorvatska. Nejbližším sousedem našeho ostrůvku jsou 3,8 km severozápadně Sedlo a východně 2 až 3 km vzdálená pětice Balkun, Kosmerka, Proklandica, Vrtlac a Babuljak. K největšímu sousedovi ostrovu Žirje to je 5 km severovýchodně.
Doprava
Na ostrově nestaví žádná veřejná linka, takže lze se sem dopravit jen soukromě. Nejbližším přístavem s veřejnou dopravou je Žirje 17 km, do Kaprije to je 21 km, do Šibeniku 33 km. To už je cesta klasickým člunem delší než 3 hodiny jízdy, pokud se využije nový vysokorychlostní člun, cesta se zkrátí na něco více než hodinu, v závislosti od místa, odkud se plujeme, ale i na počasí. Na druhou stranu ale není možné vystoupit na Blitvenici, pokud si to přejete, tady se říká, že to lze jen, když to „dovolí“ moře. Na Blitvenici jsou na opačných stranách dvě mola, ale kotvení poblíž ostrůvků je riskantní vzhledem k mořským proudům. Hlavní molo je na severním pobřeží, kde je také výtah pro vytažení lodi z moře. Mořské proudy jsou zde silné a nebezpečné kvůli velkým hlubinám kolem ostrova a střídají se často i větry.
Příroda
Plocha ostrova je 1,8 hektaru, délka pobřežní 567 metrů a nejvyšší bod na ostrově má výšku 21 m nad mořem. Skalnatý ostrůvek leží vedle vodní propasti dosahující hloubky 150 až 200 metrů. Hluboká voda je bohatá na ryby, jako je zejména tuňák, což z ostrova dělá oblíbenou rybářskou destinaci. Žijí zde i modří žraloci, kteří se právě lovem tuňáků živí. Podmořská oblast ostrova také skrývá kolonie cenných jadranských červených korálů na mnoha strmých podmořských srázech.
Osídlení
Ostrov neměl nikdy žádné osídlení, ale v roce 1872 se zde dokončila výstavba majáku, jak rozhodla Rakousko-uherská vláda. Kamenná věž majáku je osmihranná a má dvě podlaží. Maják je vysoký 21 metrů a má jednu galerii a bílou malovanou lucernu. V budově majáku je celkem 200 m2 uzavřeného prostoru v přízemí a prvním patře. Stavba byla ale náročná, často se zpožďovala pro potíže s přivážením stavebního materiálu v bouřlivém moři. Dělníci zde často uvízli i na více dní, když se podmínky zhoršily, a zůstaly také na minimálních rezervách potravin. Problémem zde je získávání pitné vody, protože jsou zde nízké dešťové srážky, takže byla pro strážce majáku postavena vodní nádrž, která je dodnes stále ještě používána. Světlo svítí ve výšce 38 m nad mořem a má dosah až 44 km, nouzově (sekundárně) 22 km. Maják je provozován a udržován státem vlastněnou firmou Plovput. Osazenstvo majáku,m, které se staralo o provoz a řídilo dopravu, zde žilo s rodinami, ale až v roce 1990 bylo světlo automatizováno a strážci věž opustili. Je zajímavé, že v roce 2002 se se opět vrátili kvůli významu majáku na velmi důležitém námořním cestě a pomáhají s udržováním majáku i bezpečnosti okolní dopravy. Pobyt posádek zde trvá patnáct dní. Pokud jde o kotvení jachtařů, protože moře to „dovolí“ je vzácně, přistávají u vysokého pobřeží jen vzácně.
Cestovní ruch
Některé majáky v Chorvatsku se nyní používají také pro ubytování rekreantů milujících dobrodružství, ale na Blitvenici to není možné. Zde jsou pláže příliš strmé a moře se pro takový cestovní ruch příliš nehodí. Na druhou stranu je Blitvenica známá potápěčská lokalita. I když jsou zde klidné dny, kdy vane slabý vítr a jsou malé vlny, je klid k relaxaci a lze si užívat na otevřené moře, velmi vzácné, připlouvají sem potápěči, aby mohli pozorovat zdejší faunu a floru. Je možno se potápět do hloubky 45 metrů, ale vyžaduje to nejvyšší zkušenosti a znalosti.
V roce 2011 byl maják Blitvenica s dalšími majáky na Mulu a Prisnjaku vyobrazeny v radě pamětních známek Chorvatské poštovní služby.
