Chorvatsko má mnoho malých ostrovů, většinu ale ani neznáme, protože na nich tzv. nic není, jen skály a kamenií, případně nějaká zeleň. Některé z nich se však hluboko zapsaly do historie země, právě jako ostrov Daksa. Ostrov patří k Elafitským ostrovům, mezi kterým je nejvýchodnější a také nejmenší. Leží na začátku zálivu, na jehož konci je severozápadní část Dubrovníku, resp. jeho části Gruž a Batala, a kde je široké ústí řeky Ombly s přístavem Dračevo Selo. Od historického centra Dubrovníku je ostrov vzdálen 4,8 km severozápadně, v tomto směru má také ostrov nejkratší vzdálenost ke břehům pevniny, 380 metrů, konkrétně k pobřeží u pevnosti Lapad.

Doprava

Na ostrově nestaví žádná pravidelná veřejná linka, takže jen soukromě nebo najatým člunem. Nejbližším přístav je v části Dubrovníku v Solitudu (1,5 km) a v Sustepanu (2 km). Malé molo k přistání u Daksy je u severovýchodního pobřeží.

Příroda

Ostrov má rozlohu 6,6 hektarů a pobřežní linii dlouhou 1,4 km. Tvar ostrova připomíná bumerang s nestejnými rameny. Rameno mířící k severozápadu má délku 430 metrů a to k jihozápadu 320 metrů, od severu k jihu má ostrov 490 metrů. Nejvyšší bod má výšku 14,2 metrů nad mořem, ale někdy je uváděno 17 i 24 metrů. Po roce 1890 se na ostrově začaly pěstovat borovice, vavříny, citróny a cypřiše. Ostrov je z větší části porostlý již neudržovaným lesem a jeho břeh jsou kamenité. Podnebí je zde mírné s průměrnou teplotou 16 °C, nejteplejším měsícem je červenec s 27 °C a nejchladnějším leden s 5 °C. Roční průměrné srážky jsou zde vysoké, 2.976 milimetrů, nejdeštivějším je únor s 436 milimetry deště a nejsušším srpen s 87 milimetry průměrných srážek.

Osídlení, historie

Prvním známým majitelem byl dubrovnický šlechtic Sabo Getaldič, za něho se zde asi v roce 1281 postavil františkánský klášter s kostelem sv. Sabiny a později i kostel Panny Marie. V době francouzské správy v letech 1808 až 13 byl ale klášter zbořen a kameny použity pro stavbu pevnosti. Během následující rakouské vlády byl ostrov prodán polskému knížeti Alexandru Poninskému, který obnovil klášter s kostelem a založil zde i knihovnu s více než 4.000 knih a 200 rukopisy. Na ostrově byla postavena křížová cesta v podobě kapliček. Z kláštera je jen zřícenina, vedle také kostel sv. Sabiny a čtyřvěžní pevnost a zvonice. V letech 1873 až 75 byl na severozápadním cípu postaven maják. Roku 1914 koupil ostrov rakouský podnikatel Paul Siebert. Koncem října 1944 zde bylo popraveno partyzány bez soudu na 53 dubrovnických prominentních obyvatel, mezi nimiž byl například tehdejší starosta Dubrovníku Niko Koprivica, známý kněz a hudebník Peter Perica a ze zdejších františkánů bratr Marian Blažhic. V roce 2009 se celá akce vyšetřovala a byly exhumovány pozůstatky 53 osob. Analýzou DNA z nich bylo ale jen 18 identifikováno. Dnes je tu jejich hřbitov upravený v roce 2010. Je ale nutno dodat, že po osvobození Dubrovníku bylo partyzány popraveno celkem na 700 lidí, Daksa se stala jejich symbolem. Během Titovy vlády, tedy za vlády komunistů, se o tomto teroru nesmělo mluvit a například když chorvatský spisovatel Ivan Dragojević v roce 1973 ve svém alegorického románu R2 událost popsal, byla kniha zakázaná, on dostal jeden a půl roku vězení a román byl pak vydán v chorvatském exilovém vydavatelství v Německu.

Ostrov není dnes osídlen a není zde ani žádná obytná budova mimo zmíněného majáku. Ten je důležitý pro vplouvání do zálivu do Dubrovníku.

Cestovní ruch

Ostrov nemá větší význam z pohledu cestovního ruchu. Za návštěvu stojí zbytky kláštera a pevnosti a pietní místo roku 1944. Ostrov byl nabídnut ke koupi, dnes je majitelem města Dubrovník.

Foto:  Dennis Jarvis z Halifaxu v Kanadě, Ante Perkovic