Pokud si myslíme, že známe chorvatské ostrovy a nenavštívili jsme Brusník, tak máme v tomto směru veliké rezervy. Jde o ostrov velice specifický, o kterém, i když jde o ostrov malý, vlastně jen větší skálu v moři, bylo sepsáno mnoho vědeckých prací. Polohopisně leží v Dalmatském souostroví 21,3 km západně od Visu. Nejbližším sousedem mu je ostrov Svetac 3,4 km severozápadně a známé Biševo s úžasnou Modrou jeskyní 16,1 km jihovýchodně. Do Splitu je to přímou čarou severovýchodně 75 km, měřeno přes ostrov Šoltu, ovšem k pevnině to je trochu severněji 55,8 km k výběžku o osady Kanica jihovýchodně od Rogoznice.

Brusnik patří k nejvzdálenějším ostrovům Chorvatska, takže má k jihovýchodu zcela otevřené moře, k italským břehům to je nejblíž, když nepočítáme malé ostrůvky, jen 119 km, a to jižně k Národnímu parku Gardone. Záhřeb, hlavní město Chorvatska, je odsud 310 km severně, Řím, hlavní město Itálie, 295 km jihozápadně.

Doprava

Na ostrov nemíří žádná pravidelná veřejná linka, takže je třeba se sem dostat z ostrova Visu, z přístavu Komiža. Je to sem 23,5 km. Nejbližším přístavem s veřejnou dopravou je ale na stejnojmenném ostrovu přístav Vis, s obeplutím severních částí tohoto ostrova je to sem 36 km. Na Brusniku není žádný uoravný přístav, ale pobřežní oblasti při jihovýchodním pobřeží jsou vhodné pro kotvení a přistávání jachet a člunů.

Příroda

Pouze prsty jedné ruky stačí ke spočítání jadranských ostrovů, které se svým složením výrazně liší od drtivé většiny ostatních, vápencových. Brusnik je totiž vulkanického původu, jako je jen jeden obdobný, Jabuka. Vznikl po proniknutí magmatu při nějaké erupci či vylití magmatu na povrch, v době, kde na zemi byl ještě jen jeden kontinent Pangea, tedy někdy před 200 miliony let. Zde na Brusniku ztuhly vyvřelé horniny do velkých tlustých hnědých ploten a balvanů, dnes již krásně obroušených do hladka. Právě od tohoto obroušení kamenů dostal ostrov své jméno. Skalnaté pobřeží vytváří na jihovýchodní straně malé zátoky. Díky specifickému složení zdejší horniny mají skály ostrůvku tmavou barvu. Návštěvníci si často odnášejí odštěpky horniny jako suvenýr, rybáři je po staletí používají jako výborné brousky. Složení horniny, jako třeba je u nás Říp, způsobuje magnetické poruchy. Pod částí ostrova se vyskytují mořské kanály, které procházejí až na povrchu. Při větším přílivu, který je způsoben dlouhými a vysokými vlnami v zimních měsících, protéká mořská voda středem ostrova a rozděluje ho na dvě části.

V roce 1951 byl ostrov ohlášen za geologickou přírodní památkou, ale nejen pro ostrov samotný, také pro jeho faunu a flóru. Na útesech vyskytují vzácní středomořští lachtani medvědí (morske medvjedice), kteří byli v celém Středozemním moři již téměř vyhubeni. Žije tu endemická ještěrka černá (Lacerta tautica melisellensis, Podarcis melisellensis pomoensis). Okolní moře je bohaté na ryby, zejména na tzv. modré ryby, jsou zde lovecké oblasti na humry a sardinky. V chudé ostrovní vegetaci se vyskytuje většinou kapara (kapara trnitá je skromný keřík, jehož nedozrálá poupata si oblíbili již v minulosti labužníci pod názvem kapari, lidově „kaprlata“) a endemická rostlina Dubrovnik zečina.

Pobřeží ostrova je skalnaté a nízké, ale celkem snadno přístupné, na severozápadní straně se vyskytuje bahno. Na jihozápad a severozápad od pobřeží Brusníku je v moři několik malých skal. Ostrov je široký 205 metrů a 320 metru dlouhý, nejvyšší body jsou 23 metrů nad mořskou hladinou. Celková délka pobřežní linie je 1,1 km, celková rozloha ostrova měří 4,5 hektarů.

Osídlení

Ostrov nemá žádné osídlení, a to ani v sezoně. To ale neznamená, že nebyl v minulosti využíván lidmi. Brusnik má velké štěstí, že vůbec existuje, protože mezi léty 1926 a 1937 se zdejší kámen těžil ve značném množství a používal se pro výstavbu silnice na Visu. Uvádí se, že bylo vytěženo přes 100 vagonů zdejšího kvalitního kamene. Proti této devastující činnosti protestovali koncem 30.let přírodovědci ze Záhřebu, kterým se za podpory zahraničních expertů podařilo přesvědčit radní ve Visu, aby dali přednost zachování ostrova Brusniku před momentálním prospěchem. Zvláštností Brusniku jsou nevelké vodní nádrže, které v minulosti vyhloubili rybáři v těžkém místním terénu. Do nich pak umísťovali v období vydatnějšího lovu, tj. na podzim, své nejvzácnější úlovky, langusty, aby v nich měli zásobárnu i v mimo sezónním období. Ty najdeme na břehu a ve skalní rozsedlině, která se v zimě zaplní vodou. Těmito prohlubněmi volně protéká mořská voda, takže langusty tu mohou žít v přírodním prostředí, které jim vyhovuje. Těmto místním sádkám se říká jastožere (langusta se chorvatsky řekne jastog).

Cestovní ruch

Pro tradiční cestovní ruch nemá ostrov žádný význam, je malý, nehostinný a poměrně vzdálený. Proto běžní návštěvníci jadranského přímoří o Brusniku asi nikdy neslyšeli, ale pro jachtaře, kteří putují po ostrovech na Jadranu, není určitě neznámý. Na severozápadním pobřeží je malá zátoka s pěknou pláží, která se vyznačuje krásnými ohlazenými oblázky, které jsou, stejně jako celý ostrov, tmavé barvy. Na tuto pláž vytahovali rybáři z Komiže a Biševa své loďky, když sem připlouvali lovit langusty.

Brusnik je v poslední době dosti častým cílem jachtařů. Je znám bohatstvím ryb v okolních vodách a bývá vyhledáván hlavně milovníky samoty, ticha a odloučenosti, pro své přírodních zvláštností, ale i ke sportovního rybolovu.