Palagruža je jedna z největších výsep Chorvatska, jde o skupinku desíti různě velikých ostrůvků a skalek vzdálených 120 km od pobřeží, konkétně jihozápadně od Ploče, 125 km jižně od Splitu a 150 km západně od Dubrovníku. Přitom k italským břehům to je mnohem blíž, 52 km jihozápadně k polostrovu Vieste. Nejbližším z chorvatských větších ostrovů je Sušac 44 km a Lastovo 60 km, Korčula 67 km a Mljet 97 km severovýchodně.
Souostroví se skládá z Velké Palagruže a jihovýchodně od ní Malé Palagruže. Třetí podle velikosti je Kamik Tarmuntona a u něho Pupak od Levanta, dále Kamik Oštra. Severně od Malé Palagruži je malý ostrovek Kunj a jihozápadně Baba. Asi 6 km Palagruži se nachází jihovýchodně ostrůvek Galijula, které je nejjižnějším bodem Chorvatska. Ve směru k západu se nacházejí čtyři skaliska, Pupak, Voliči, k severozápadu a ještě Kapič a Mondefust.
Doprava
Na ostrově nestaví žádná veřejná trajektová linka, dá se sem dostat pouze soukromě. Na soustroví se dá kotvit jen u Velké a Malé Palagruže, která je přístupná pouze zátoky Medvidina na východním pobřeží Ostatní ostrůvky jsou pro své velmi skalnaté a vysoké břehy přístupné jen velmi obtížně. Na hlavním ostrově jsou také pro vysoké a strmé pobřeží, zejména na jižní straně, pouze dvě malé zátoky vhodné pro přistání: Je to Stara Vlaka na severní straně a zátoka Zal (Zadlo) na jižní straně.
Příroda
Geologický je souostroví Palagruža velmi zajímavý komplex, kde se můžeme setkat s horninami různého stáří od triasu (asi 220 milionů let) přes miocénu (asi 10 milionů let) až k čtvrtohorách. Hlavní ostrov má rozlohu 28,5 heltarů a ční v nejvyšším bodě do výšky 92 metrů nad mořem (někde se uvádí 103 metrů), je dlouhý 1,4 km a široký 300 metrů, pobřežní linie je dlouhá 3,68 km
Po stránce podnebí je Palagruža jedinečná v celém Chorvatsku, protože je zde nejmírnější podnebí s nejmenšími srážkami, v průměru jen asi 270 mm za rok, a to většinou v zimě. Průměrná teplota v lednu je 11,5 °C, zatímco v červenci 24,4 °C. Z tohoto důvodu se zde a na nejbližším ostrově Sušac nachází bohatá a divoce rostlá práv subtropická vegetace keře (Restinga jižní), která má listé pouze v zimě, poupata a květy na podzim. Najdeme zde subtropickou vegetaci, která vyskytuje v jižním Středomoří, jako třeba např. na Maltě, na Sinaji, v polopouštích Izraele a Palestiny a na severním pobřeží Afriky. Mezi dalmatskými osgovy v jižní části zde najdeme největší množství vzácných rostlinných endemitů (bez českých názvů), jako jsou Palagruška Kupusina, Palagruža chrpa, Palagruža přeslička atd. Souostroví je domovem mnoha mořských ptáků. Ostrov je pro svou výjimčnost vyhlášek jako přírodní rezervace.
Osídlení
Podle archeologických nálezů byl obýván již v době kamenné asi před 9 tisíci lety (hroby a hrobky), nalezna zde byla i řecká keramika. Podle legendy zde přistál a pak byl pohřben Diomedes, hrdina od Tróji. Ve středověku zde stál klášter, jehož zříceniny leží ve v sedle ve středu ostrova. Dne 9. března 1177 na Popeleční středa zde měl přistát papeže Alexandr III. na cestě po Jadranu, od té doby se plošině na Malé Pelagruže říká Papežské pole (Područje Pape). Ve 12. století patřil ostrov ke království Sicílie a později by vázán na Benátky. Od 14. století zde byla i základna rybářů z Komiže, kteří sem vyráželi na lov malých pelagických ryb, jako jsou sardinky a sardele. Do roku 1861 patřil Itálii, roku 1873 se ho zmocnilo Rakousko, v letech 1920 až 1947 Itálii, kdy bylo usazeno několik rybáře z Isole a postavila se meteorologickou observatoř, kaple a dvě malé budovy. Itálie však byla nucena ostrov pak postoupit Jugoslávii. V současné době se zde loví méně a rybáře se soustřeďují na lov humra a bílé ryby žijící na mořském dně.
Během roku 1875 zde byl postaven za Rakouska pozoruhodný maják.
Velké boje zde probíhaly za 1. sv. války, kdy se o ostrovy pokoušely jak Itálie, tak Rakousko-Uhersko. Rakousko-uhersko zde mělo malou posádku k obsluze zdejšího majáku. Itálie zde chtěla vybudovat signální stanici, takže se pokuslo italské námořnictvo ostrov dobýt. První útok 11.7.1915 jim vyšel, ostrov ostrov obsadili a všech šet Rakušanů zajali. Rakouské námořnictvo vyrazilo 27.7.1915 ze Šibeniku se svazem lodí, ale výásadek se pro odpor Italů nezdařil. Dne 16.8.1915 začal druhý rakouský pokus o dobytí, uale i když zničlili vše na ostrově, k vásadku nedošlo. Italové se raději stáhli, takže třetí rakouský pokus o dobytí ostrova mířil jen na opuštěný ostrov. Rakušané se ho sice zmocnili, ale posádku zde nezanechali, a tak ostrov zůstal až do konce války neobsazený.
Cestovní ruch
Na Malé Palagruže je jen malá pláž na východní straně, která je malými kameny.
Na Velké Palagruže je majákový komplex s připojeným meteorologickou observatoří, malou kaplí a dvema menšími budovami. Za pozornost stojí malé archeologické naleziště se zbytky římského chrámku v blízkosti krásné pláže s velmi jemným pískem, která je oblíbená u náhodných turistů. Nedávno byl zde po rekonstrukci zřízeny dva čtyřlůžkové apartmány ro zájemce. Převoz na ostgrov a do majáku je organizován z přístavu ve městě Korčula, cesta sem trvá v motorovém člunu přibližně tři hodiny. Je třeba se sem dobře připravit (jídlo, voda) a mít i trochu „fyszičku“, protože maják s ubtopváním je poměrně vysoko nad přístavem.
Na Palagruže jsou dvě dobře udržované stezky. Jedna z nich vede do Stary Vlaky, k oblázkové zátoce na severní straně ostrova, zatímco druhá míří na jižní stranu Veli Zal, k jedné z nejkrásnějších pláží na celém Jadranu. Obě pláže jsou ideální pro malé děti kvůli mělkému moři a jemným oblázkům v podkladu.
Pelagruža je poslední zastávkou tradiční (od 16. století) regaty Rotta Pelagosana nebo Pelagosina, kterou absolvují typické rybářské lodě z Dalmácie se startem na ostrově Lissa.
