Ostrov Sv. Petar, dříve zvaný i Sv. Petar z Nembi v Chorvatsku je součástí Kvarnerských ostrovů v jejich v západním řetězci. Najdeme ho 190 km jihozápadně od hlavního města Záhřebu, 62 km severozápadně od Zadaru přes ostrovy Silba a Olib, a 71 km jihovýchodně od Puly přes Unje.

Od ostrova je oddělen tzv. Svatopetrskými dveřmi, dnes zvanými Ilovačská vrata či průliv, ostrov Mali Lošinj. Hlavní ale je, že ostrov sv. Petar je nedílně spojen se sousedním větším „bratrem“, ostrovem Ilovikem. Mezi nimi je 2,5 km dlouhý a od 200 do 420 metrů široký průliv, vynikající místo ke kotvení. To byl proto využíváno od nejstarších dob mořeplavby.

Okolních ostrůvků není mnoho, severně proti Malému Lošinju je to ostrůvek Kozjak, vzdálený 350 metrů, a severovýchodně 1,8 km to je ostrov Male Urjule.

Doprava

Na ostrov nezajíždí žádná veřejná doprava, ale protože je tak blízko od Iloviku, všichni, kteří míří na Sv. Petar, se dopravují z něho. Po jihozápadní straně ostrova najdeme několik přístavišť s moly.

Příroda

Ostrov má rozlohu 0,96 kilometrů čtverečních a délku pobřeží 5,7 km. Nejvyšší vrchol na jihozápadě má název Velo Brdo a je vysoké 62 metrů nad mořem. Na mapě ostrov připomíná dvě rybičky v těsném závěsu, od severozápadu k jihovýchodu má tak ostrov 2,2 km, v nejužším místě uprostřed jen málo přes 160 metrů, nejširší je v jihozápadní části, a to asi 670 metrů. Ve středu, jak jsme zmínili, je nejužší, protože se do něho zařezává záliv Bočić.

Jeho jihovýchodní konec se skalami se jmenuje Južna Glavina , na severu je je mys Glavina Mala, mys na na severozápadu se jmenuje Veli Supetarski. Na ostrově se rozkládají hlavně pastviny pro ovce, ale jinak je ostrov bohatý na středomořskou stále zelenou vegetaci, zejména pokud jde o duby s občasnými výskytem borovic Aleppo a středomořské křoviny macchie.

Klima je na ostrově mírné, průměrná roční teplota je 15 °C, nejteplejším měsícem je červenec s průměrnou teplotou 24 °C a nejchladnějším je únoru s 8 °C. Průměrné roční srážky tu jsou 1.969 mm, nejdeštivějším měsícem je listopad s průměrem 273 mm srážek a nejsušším pak červen s 87 mm srážek.

Osídlení

Na ostrově najdeme pozůstatky římské Villa Rustica. Klášter sv. Peter byl založen benediktiny z bývalého opatství na ostrově Susak v letech 1071, nazýval se i Sancti Petri Nembis, po kterém byl také ostrov nazván. Zbytky zdí kláštera jsou nyní používány jako oplocení hřbitova, když byl klášterní kostel zbořen v 19. století. V historii ostrov sloužil jako karanténa na cestě do Benátek, a z té doby jsou tu viditelné lodní přístaviště a pozůstatky administrativní budovy, který je nyní v soukromém vlastnictví.

Také zde vznikla benátská pevnost v letech 1597 až 1600, vybudovaná na ochrany před útoky pirátů ze Senje, ale dnes je již také ve zříceninách. Šlo o to, že zdejší průplav byl ideálním přístavištěm, a tak lákal nejen obchodníky, a také dobrodruhy a lupiče v různých dobách. V pevnosti sídlila dobře ozbrojená vojenská posádka v čele s kapitánem. Mezi těmito kapitány byli mnozí známí členové rodin z Veli Lošinj, Petriny. Pevnost v době Napoleona používá francouzská vojska, a tak byla v roce 1806 v jedné z mnoha střetů Francie a Anglie v širší oblasti Lošinj souostroví zničena. Za Rakouska se pevnost obnovila a postavila se i administrativní budovu přístavu. V době italských orgánů zde byl pak celní úřad.. Pevnosti dominuje hranolová věž .

Ostrov je dnes bez trvalých obyvatel, a tak v provozu je jen hřbitov, kde obyvatelé Iloviku pochovávají své mrtvé.

Zdejší maják na jihovýchodní straně je viditelný do vzdálenosti asi 7 km. Administrativně patří ostrov pod město Mali v kraji Primorje-Gorski Kotar.

Cestovní ruch

Ostrov není obydlen, jen skromně pro rekreační účely. Většina pozemků patří obyvatelům i Iloviku, který se kdysi zde snažili na nich hospodařit. Dnes se používá ostrov většinou jen pro pastvu ovcí. Ostrov proto v cestovním ruchu je bezvýznamný, není zde žádná možnost ubytování, ani nějak vhodné pláže na koupání. Najdeme zde ticho, klid a kolem nádherné moře.