Největším poloostrovem na Jadranu je Istrie o rozloze 3160 kilometrů čtverečních. Svým 430 km dlouhým značně členitým pobřežím je turisticky nejživější oblastí celého chorvatského Jadranu.

Vnitrozemí Istrie pokrývá zvlněná pahorkatina se skrytými údolími a úrodné pláně. Severní část poloostrova patří sousednímu Slovinsku, na severovýchodě odděluje istrijský poloostrov od pevniny Dinárské pobřeží.

Geografie

Geograficky se Istrie dělí na Bílou Istrii, která zahrnuje pohoří Učka a pohoří Čičarija, táhnoucí se od Učky směrem na sever ke slovinským hranicím. Je převážně vápencové, proto také označení Bílé. Dále na Šedou Istrii, což je klín mezi Labinem, mysem Savudrija a Terstem. Ta je tvořena převážně šedou, jílovitou horninou, a na konec na Červenou Istrii, která se rozkládá jižně od linie Labin a mys Savudrija a je tvořena úrodnou půdou zvanou červenice.

Něco málo z historie

Při pohledu na historický vývoj Istrie není divu, že zde naleznete tak unikátní kulturu. Stále se zvyšující moc Benátek ve 13. století vyrvala kontrolu nad pobřežím z německých rukou. Dohoda podepsaná v roce 1374 a 1466 předala kontinentální Istrii Habsburkům. Istrijská pobřežní města, která trpěla nájezdy dalmatských pirátů z jihu, byla svolná stát se vazalem Benátek, na oplátku za ochranu svých obchodních cest.

Istrijská pobřežní města se stala důležitými opěrnými body, které sloužily k opravám a údržbě benátských lodí, avšak benátská ochrana přinesla jiné problémy, a to ve formě ničivých útoků benátských rivalů, Janovanů. Po druhé světové válce se Istrie stala součástí Jugoslávie. Severní část Istrie s Terstem ovšem zůstala sporným bodem mezi oběma státy až do roku 1954, kdy s konečnou platností připadla Itálii. V důsledku Titovy reorganizace Jugoslávie byla přičleněna severní část Istrie Slovinsku a ta zůstala jeho součástí i po vyhlášení samostatnosti v roce 1991.