Goli otok je menší chorvatský ostrov v Jaderském moři o rozloze 4, 54 km2. Najdeme v trojúhelníku, který tvoří pevnina v části s obcí Starigrad a ostrovy Rab, Grgur a Prvič. Od pevniny je Goli otok (Holý ostrov) vzdálen pouhých 3,25 km.

Doprava

Na ostrov není pravidelná doprava, nejbližším přístavem na pevnině je Lukovo 4,5 km, Lopar na ostrově Rab je vzdálen 5 km. Na ostrově je velmi pěkný přístav, který byl ale vybudován jako součást zdejší věznice.

Příroda

Ostrov má nepravidelný tvar, od severu k jihu i od západ k východu je jeho největší rozměr 3 km Většina ostrova je holá vápencová skála porostlá maximálně řídkou trávou, určité zalesnění najdeme ve střední a v západní části. Stromy, zejména borovice, zde ale vysázeli vězňové. Ostrov je na východní k pevnině přivrácené straně úplně holý a pustý, takže jeho název Goli otok (Pustý ostrov) plně vystihuje jeho ráz.

Jihozápadní pobřeží je nízké a dostupné se zátokami Senj a Tatinja, které jsou vhodné ke koupání. Severní a východní pobřeží ostrova jsou vysoké a strmě spadá do moře. Pod východním pobřeží se nachází v moři proláklina až do hloubky 103 metrů. Nejzápadnějším místem je skalnatý ostroh Sajalo a nejjižnějším mys Blažna a od něho na jih leží tři malé Galebovy ostrůvky. V severovýchodní části ostrova vysoko nad soutěskou Markonj najdeme nejvyšší vrchol ostrova vrch Glavinu 228 m a dále Beli grad 141 metrů nad mořem, v tomto případě ale nejde o žádnou středověkou lokalitu, je název výšiíny.

Osídlení

Na ostrově nebylo nikdy trvalé osídlení, využíval se jen jako pastviště ovcí, jak je tomu i dnes. Dnes tu také nežijí žádní stálí obyvatelé, na jihozápadním pobřeží najdeme trosky opuštěné vesnice Maslinjem, obývané ale převážně jen sezonně pastýři. Ovšem ostrov je dnes muzeem v přírodě. Najdeme zde totiž budovy a různá zařízení, která zde zbyly po věznici, Ta zde byla již v době 1. světové války, kdy zde byli drženi ruští váleční zajatci. V průběhu 2. světové války zde Němci a Italové měli vojenskou posádku, po které se tu nacházejí desítky pevnůstek německého původu typu Tobruk. Pak zde byl i vězeňský tábor.

V roce 1949 zde byl zřízen vězeňský tábor, kam byli v následujících letech mimo kriminálních živlů zavíráni i političtí odpůrci režimu, stoupenci jak demokratických změn, stalinismu, ale také fašisté a ustašovci. Mezi vězni pak byli i někteří známější osobnosti jugoslávské inteligence, výhradně ale muži. Tábor měl několik samostatně střežených lokalit. Vězňové zde pracovali v některém ze tří průmyslových provozů, jaom, třeba kovovýroba, dřevovýroba, kdy se nábytek dokonce vyvážel do USA a Kanady, a konečně v kamenolomu, kde se zpracovával kvalitní kámen. Jak známe z našich komunistických táborů, i zde docházelo k bití a ponižováni, ale vzorní pracovníci byli odměňováni a mohli být navštěvováni příbuznými.

Kapacita tábora byla asi 3 tisíce vězňů, jejich životní podmínky byly ale velmi špatné a za dobu jeho existence zde zemřelo asi 400 osob. Tento ostrov měl proto takíé označení „Drát“, protože vězení bylo obehnáno ostnatým drátem, dále se také nazýval Chorvatským Alcatrazem. Tábor byl uzavřen v roce 1988 a později byl změněn na památník, dnes je proto známou turistickou atrakcí.

Na ostrově byl ale také vybudován rekreační areál pro bachaře a jejich rodiny s ubytovnu, kinem, bowlingem, hřištěm a další možnostmi sportovního a kulturního vyžití. Voda se zde získávala chytáním dešťové vody na dvou vydlážděných plochách, ze kterých se voda sváděla do cisteren. Dnes se pitná voda na ostrov ale dováží.