Sveti Grgur (Svatý Řehoř) je nevelký ostrov nedaleko chorvatské pevniny, který leží zhruba mezi obcemi Sveti Juraj a Starigrad. Ostrov patří do jižní části Chorvatského přímoří, úžinou pouze 670 metrů širokou od ostrova Ráb, 5,5 km jižně od ostrova Krk. Ostrov má rozlohu 6,38 km2. Lidově se nu říká Šagargur. Jihozápadně od něho leží menší ostrov Goli Otok, se kterým tvoří dvojici nejen vzdálenostně ale i historicky.

Doprava

Na ostrov není žádná pravidelná doprava, lze sem doplout vlastní či najatou lodí. Nejbližším přístavem je Lopar na ostrově Ráb, na pevnině to je Lukovo 9 km východně, popřípadě Svati Juraj či Senj 17 km severovýchodně. Na tento a sousední Goli otok se pořádají lodní výlety z rekreačních zařízení v okolí. Na Svetim Grguru je pouze jediný přístav v severozápadním zálivu, kde jsou ale velmi příhodné podmínky ke kotvení. Je zde betonové přístaviště asi 40 metrů dlouhá, hluboké na jihozápadním konci asi 4 metry, na druhé straně jen asi 2 metry.

Příroda

Na ostrově je pestrá fauna a flora, jde dokonce o druhý nejzalesněnější ostrov v Jaderském moři. Větší část ostrova je pokrytá stromy a zejména keři. Najdeme zde i ve větším množství kaktusy. Žije zde zvěř, vysoká, ale i divocí zajíci. Nejsevernější bodem ostrova je skalní ostroh Kosaća, nejzápadnějším pak mys Plitvac. Ostrov je nízký, nejvyšším vrcholem je Štandarac 226 m, který stojí uprostřed. Ostrov je tvořen vápencem, zejména na východní straně lze vidět vyprahlé skály, které prudce spadají do moře. Dříve na ostrově těžil bauxit, ale v poslední době se využívá k chovu a lovu jelenů a daňků. Ti zde lidem jedí doslova z rukou a stali se tak ostrovní atrakcí.

Osídlení

Ostrov je na severní straně úplně holý a pustý, nepatrné osídlení bývalo jen na odvrácené jihovýchodní straně, kde se v zálivu dochovaly ruiny starověkých staveb. Grgur byl díky své zeleni již od starověku využíván obyvateli Loparu pro pastvu ovcí.

Za 2. světové války zde bylo vybudováno okupačními jednotkami Německa a Itálie velké množství malých betonových pevnůstek „Tobruk“ po celém pobřeží, některé z nich i na velice exponovaných a těžko přístupných místech. Dál tu bylo postaveno 25 domků, ve kterých byly umístěny samotky pro vězně, vždy dva v jedné cele. Vznikla také 300 metrů dlouhá promenádu pro potřeby vězňů i strážných, která byla lemována budovami, jako byly jídelna, klubovna atd. Z tohoto období se dochoval systém zásobování ostrova pitnou vodou, počínajíc lapačem dešťové vody a pak nádržemi, ze kterých se voda dopravovala samospádem do všech budov. Dochoval se i poškozený dieselový agregát.

Již v prvních letech komunistického režimu v Jugoslávii byl na sousedním Holém ostrově (Goli Otok) zřízen velmi tvrdý a obávaný koncentrační tábor pro odpůrce komunismu a Titovy osobní nepřátele, který se opak rozšířil i na Sveti Grgur. Nejhonosnější stavbou je dům pro velitele vězení z roku 1950 na samém konci promenády. Další památkou je i ohromný nápis Tito a hvězdu, na které vězni do výše 500 metrů nosili kameny. Od roku 1948 sloužil ostrov ale jako ženská věznice pro odpůrkyně komunistického režimu, provoz byl ukončen v roce 1989 a dnes jsou zbytky prolézány již jen návštěvníky ostrova. Ostrov je však neobydlen.

Cestovní ruch

Podél pobřeží najdeme několik menších zátok, kde je ale vynikající koupání – klid a čistá voda. Jsou zde výborné podmínky pro šnorchlování a sportovní potápění. Zejména příznivce potápění láká skalní stěna při severní části ostrova, přezdívaná pro bohatost podmořského života „akvárium“. Moře je tu teplé s dobrou viditelností, lze vidět klasickou chorvatskou podmořskou faunu a floru, korály, sasanky, množství maličkých pestrobarevných jeskyněk apod.

Ostrov je také oblíbenou zastávkou jachtařů a cílem mnoha turistických výletů. Další atrakcí je, že kolem ostrova se můžeme projet výletním vláčkem.

Ostrov je vyhledávaným lovištěm, najdeme zde pěkné lesy a nedotčenou přírodu, v provozu je i nově postavené stravování.