Dovolená v Chorvatsku se neomezuje jen na kontinentální pobřeží, ale je tu i možnost prožít nádherné dny plné slunce a moře i na ostrovech. Jedním za takových míst je i ostrov Olib, městečko ležící na stejnojmenném ostrově v severní Dalmácii, severozápadně od Zadaru a jihozápadně od Pagu.
Ostrov a město mají spojení se „světem“ jen po moři, ze Zadaru sem denně plují trajekty a katamaránové linky přes ostrovy Silbu a Premuda. Pravidelná lodní doprava je odsud i na Malý Lošinj. Pluje sem i menší osobní loď z přístavu městečka Novalja, které je vzdáleno asi 15 kilometrů od letoviska Mandre. Spojení katamarány s Rijekou, Rabem a Pagem bylo již ale zrušeno. Důležité je vědět, že na ostrově není povoleno jezdit autem.
Historie
Již v době starověkého Řecka se ostrov nazýval Strabo či Aloip, osada stála na vrchu Gradina. Žili zde i Ilyrové, konkrétně kmen Liburnů. Pohřební mohyly (Garko hrozen) najdeme v lokalitě Samba a i jinde. Osadu Olib založili asi právě Liburnové v nejužší části ostrova, protože zde mohl být přístav. V době římské vznikla nová ves Aloip Arat na jihu ostrova v zálivu sv. Mikuláše. V nedaleké zátoce Banjve se objevili pozůstatky z římského doby, hřbitov a zbytky opevnění. Další osídlení ze 6. století bylo na severní straně ostrova v místě Mirine.
Od poloviny 7.století se zde usazovali Chorvaté, ve středověku byla osídlena jen Gradina s výjimkou několika církevních budov, což byl raně křesťanský klášter sv. Antonína opata v zátoce Banjve (do počátku 19. století), kostel a hřbitov sv. Mikuláše v zátoce a kostel sv. Ivana v severní části ostrova. V roce 1409 půjčily ostrov Benátky jedné zadarské rodině a v roce 1476 byl ostrov osídlen pevninskými uprchlíky před Turky.
Památky
Zajímavou přírodní památkou je závrt Cukrový doláč na jižní straně ostrova, který je obklopený mohutnými kamennými zdmi a s četnými schodišti připomíná amfiteátr.
Z památek připomeneme raně křesťanský kláštera sv. Antonína opata v zátoce na jihu ostrova Banjve i se stopami římského osídlení. V kostele sv. Anastázie (sv. Stošiji) z roku 1632 je na faře sbírka starých tisků a etnografických předmětů. Dochovala se i věž Kastel (Kula), která měla chránit Olib proti pirátům v 16. století. Knížecí palác je od 15. století centrem správy ostrova a města.
Nový farní kostel Nanebevzetí Panny Marie byl postaven v roce 1899, kostel sv. Rocha v roce 1881 východně od obce Olib na cestě do přístavu Smatvorac. Kostel sv. Mikuláše byl postaven v roce 1888 vedle přístavu v zátoce v jihozápadní části ostrova.
Mezi nejvýznamnější produkty ostrova patří víno, olivový olej a sýr. Ovšem na Olibu nejsou žádné přirozené zásobárny a zdroje sladké vody, proto následkem mají téměř všechny zdejší domy studny na chytání dešťové vody a pro obyvatele jsou přístupné rovněž dvě větší studny.
Cestovní ruch
Na ostrově žije trvale asi jen 100 obyvatel, ovšem v létě počet lidí značně naroste. Cesta na pevninu trvá přibližně dvě hodiny na katamaránu nebo tři až pět hodin na trajektu. Cestovní ruch je zde ale stále v úplných začátcích, proto sem jezdí především lidé hledající klid a únik od moderního světa.
Olib je příjemný rovinatý ostrov, nejvyšším bodem je Kalac se 74 m n. m. v jižní části ostrova. Přístaviště v zátoce Sv. Mikuláše na jihozápadě ostrova je dobře chráněné před bórou a severními větry.
K ubytování zde máme jako tradičně v Chorvatsku více možností, jmenujme proto například apartmány Hacijenda, Anđelko Čavrag, Peršić, Frlan, Marijana, Rekreační dům Babajko, zde tedy najdeme rekreační ubytování jen u soukromníků.
Olib je klidné místo, kde si můžete vychutnat soukromí, písečné pláže a skryté zátoky. Mělké zátoky Slatina a Slatinica jsou některé z nejkrásnějších míst, kde si můžete vychutnat koupání a opalování v soukromí. Ze sportu tu lze provozovat potápění, rybaření, windsurfing.
