Město Šibenik leží na strmých svazích nad řekou Krkou, nedaleko jejího ústí do Jaderského moře. Řeka se zde nálevkově rozšiřuje a tak je zdejší přístav, třetí největší v Chorvatsku, využitelný i pro námořní lodě.
Šibenik byl založen v 10. století, od r. 1167 byl svobodným královským městem a dlouho se o vládu nad ním střídaly Benátky a Uhry, než jej v r. 1409 koupili od uherského krále Ladislava Neapolského spolu s celou Dalmácií Benátčané. V dalších staletích se celkem třikrát ubránil tureckému obléhání, ikdyž muslimští útočníci dobyli i nedaleký Skradin a celé město měli před sebou jako na dlani. Benátkám patřil Šibenik až do roku 1797, pak přešel pod Rakousko a posléze Jugoslávii.
Vjezd do města střeží mohutná pevnost svatého Mikuláše ze 16. století. Na pahorcích nad městem byly vybudovány tři pevnosti, z nichž pevnost svatého Michala (někdy se nesprávně označuje jako pevnost sv. Anny) je zpřístupněna. Z jejích ochozů je úchvatný výhled na celé město a na moře s ústím řeky Krky. Většina paláců v úzkých uličkách šibenického centra je z 15. – 16. stol., zatímco kostely sv. Barbory a pravoslavný kostel Nanebevzetí Panny Marie jsou o nějaké století starší. Zajímavá je dvoupatrová renesanční radnice. Největší chloubou města je však katedrála sv. Jakuba se svou neobvyklou výzdobou. Na vnějších stěnách je umístěno 74 obličejů vytesaných z kamene. Každý je jiný a znázorňují pravděpodobně měšťany, kteří přispěli na stavbu chrámu. Autory této výzdoby jsou slavní sochaři Juraj Dalmatinac a Nikola Florentinac. Dalmatinac byl také stavitelem katedrály, postavené v letech 1431 – 1555 na místě staršího kostela.
Celá katedrála je z bílého kamene, těženého na nedalekém ostrově Brač. Tento bílý mramor byl použit i na jiné věhlasné budovy, jako je Bílý dům ve Washingtonu, Říšský sněm v Berlíně, katedrála ve Vídni či Diokleciánův chrám ve Splitu. Šibenická katedrála má nádhernou křestní kapli se sochařskou výzdobou. Vedle katedrály stojí Biskupský palác sousedící s Mořskou bránou a vchodem do přístavu.
